Totus tuus - Celý tvůj

Předmluva

Svět je na tom tak zle, jako snad dosud nikdy. Je mnoho nevěry a mravního úpadku i mezi národy kdysi křesťanskými. Způsobí Bůh nějakou změnu? Jistě. Jako vždy skrze Pannu Marii.

Pán Ježíš musí a bude znovu panovat v lidských srdcích: obnoví svou vládu novým rozmachem mariánské úcty. Tato obnova již započala a bude nenápadně pokračovat i ve všeobecném zmatku mezi národy. Pomalu, ale jistě. Chceš spolupůsobit?

Bůh žádá od nás vnitřní obnovu, jejíž nutnost připomínají zejména známá zjevení Panny Marie z posledních dob. Maria nám vždy ukazovala správnou cestu: skrze Marii k Ježíši!

Na tomto starém, opravdu křesťanském základě budovali svůj život a své působení všichni praví křesťané. Ve všech dobách vidíme vynikající muže a ženy, kteří se zvláště vyznamenávali mariánskou úctou. Mezi nimi zaujímá čestné místo svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu ve Francii (1673-1716, svátek 28. dubna). Božská Prozřetelnost jej vyvolila k tomu, aby nauku o úctě k Panně Marii zvlášť důkladně pochopil, vylíčil a rozšířil. Jeho kázání, spisy a rozmluvy, byly prorockým viděním do posledních dob Církve. V knize "O pravé pobožnosti k Panně Marii" napsal svatý Ludvík tato slova: "Vidím jasně, že skučící sběř plna vzteku se přivalí, aby rozsápala svými ďábelskými zuby tento spisek i toho, jehož Duch Svatý použil, aby jej napsal, nebo aby jej aspoň pohřbila v mlčení skříně, jen aby nevyšel." Zároveň však předpovídá, že kniha vyjde a bude mít úspěch. To vše se splnilo doslova. Rukopis díla byl nalezen roku 1842, víc jak století po světcově smrti. Tehdejší představený řeholní společnosti svatým Ludvíkem založené mohl potvrdit jeho pravost; rukopis byl pak zkoumán v Římě při světcově kanonizačním procesu.

Zmíněné dílo svatého Ludvíka M. Grigniona mělo velký vliv na rozšíření pravé mariánské úcty. Svatý Pius X. si jej tolik vážil, že hlavní myšlenky Grignionova díla včlenil do jubilejního okružního listu o Neposkvrněném Početí Panny Marie. Jeho duch vane i z dekretů 2. Vatikánského koncilu, zejména z věroučné konstituce o církvi Lumen Pentium – Světlo národů, kde je Panně Marii věnována celá 8. kapitola. Také papež Pavel VI. v apoštolské exhortaci "Marialis cultus" z roku 1974 vyzývá, abychom v sobě znovu oživili pravou mariánskou úctu, neboť odevzdání se Panně Marii má v našich dobách obzvláštní důležitost.

Velikým ctitelem Panny Marie byl i papež svatý Jan Pavel II., který měl ve svém znaku heslo: "Totus tuus - Celý tvůj," které vyjadřuje podstatu Zasvěcení sebe Ježíši Kristu, vtělené Moudrosti, rukama Panny Marie podle sv. Ludvíka M. Grigniona.

I pro nás je důležité právě teď pěstovat pravou pobožnost k Panně Marii a zasvětit se skrze ni Ježíši Kristu, a tak s pomocí a pod ochranou Matky Boží získat od Ježíše Krista všechny potřebné milosti.

Texty jsou převzaté z knihy:
Maria naše Matka,
Vydal Stojanov - Řím 1978

Příprava k zasvěcení se Panně Marii

Svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu doporučuje připravit se na zasvěcení Panně Marii takto:

1. Vyber si pro zasvěcení vhodný den, nejlépe mariánský svátek.

2. Připravuj se na zasvěcení po třicet dní.

3. V onen mariánský svátek (nebo jiný zvolený den) přístup k svatému přijímání. Po něm, nebo aspoň téhož dne, se pomodli zásvětnou modlitbu.

   Zasvětit se je možné vlastními slovy. Modlitba složená k tomu cíli od svatého Ludvíka je připojena po rozjímáních 31. den.

4. Obnov každoročně zasvěcení i s přípravou k němu jako poprvé.

Jaký je obsah přípravy k zasvěcení?

Kromě doporučených rozjímání se každý den přípravy můžeme pomodlit svatý růženec nebo některé z modliteb uvedených na konci této knížky: Přijď, Tvůrce, Duchu Svatý, k nám, Zdrávas hvězdo moří, Velebí má duše Hospodina, též z modlitebních knížek litanie k Duchu Svatému, litanie ke Jménu Ježíš, Loretánské litanie k Panně Marii či jiné podobné modlitby.

Zasvěcení platí, i když mnohé z uvedeného vynecháme. Důležitý je úmysl zasvěcení vykonat. Budoucího roku pak, dopřeje-li nám Bůh, vykonejme přípravu ještě lépe.

Je rovněž užitečné pomodlit se celou zásvětnou modlitbu častěji v roce.

Denně pak obnovujme zasvěcení. Můžeme k tomu použít slova sv. Ludvíka M. Grigniona: Celý jsem tvůj a všechno, co mám, je tvé, můj nejmilejší Ježíši, skrze Marii, tvou přesvatou Matku!

1. Dvanáct dní

abys poznal prostředí, v němž žiješ,
se zvláštním zřetelem
ke zlobě a zvrácenosti okolního světa,
a naučil se k němu zaujímat
správné stanovisko

1. den: Bezzásadovost.

"Vy, duše nevěrné: což nevíte, že přátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem?" (Jak 4,4)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Žít dobře tam, kam nás Bůh postavil, neznamená snad uzavřít se do sebe, dávat najevo, že jsme cosi jiného. To by byl pravý opak lásky, které nás Ježíš učí svým slovem i životem. U pravého křesťana však kompromis končí tam, kde se od něho žádá něco, co se protiví vůli Boží.

Jak často jsem chtěl, aby mi Bůh zůstal dobrým Pánem, ale zároveň jsem si nedovedl odříci to či ono, co on zavrhuje. Svatý Jakub radí: "Přijďte blíže k Bohu, a Bůh přijde blíže k vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte své srdce, lidé obojetní!" (Jak 4, 8)

Proto se rozhodni: Jdi k Panně Marii a dej se od ní dovést k Pánu Ježíši!

Modlitba: Maria, nauč mě poznat klamnost světa a pomoz mi, abych se odhodlaně odříkal všeho, co se protiví vůli Boží!

2. den: Nezřízená žádost pomíjejících věcí.

"Všechno co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, je nikoli z Otce, ale ze světa. Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost." (1 Jan 2, 16-17)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Poživačnost je oním "mravním materialismem," jemuž propadlo tolik lidí. Izraelité tančili kdysi kolem zlatého telete, které prohlásili za svého boha. Čemu jsme my dali a dáváme přednost před Bohem, před jeho vůlí? Varuj se nezřízené žádosti, která tě stále více oddaluje od Boha!

Proto se rozhodni: Správně usměrnit svůj život.

Modlitba: Maria, chraň mě před nezřízenou žádostivostí a veď mě stále blíže k Bohu!

3. den: Bezmyšlenkovitost.

"Protože nekladli žádnou váhu na to, aby dobře poznali Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů." (Řím 1, 28)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Mnoho lidí žije jaksi ze dne na den, dále nemyslí. Vymlouvají se sami před sebou na nedostatek času nebo rovnou říkají, že dále uvažovat nemá cenu. Ve skutečnosti se bojí vážněji se zamyslet, neboť chtějí jen slepě užívat.

Mnozí, myslí-li přece, zabývají se převážně časnými věcmi. Duše, věčnost, Bůh, to všechno znamená v jejich očích stále méně. A přece se ve skutečnosti stále více přibližuje konec jejich života zde, konec časných věcí a začátek nepomíjejících – věčnosti. Je to snad se mnou jinak?

Bohudíky, ještě není zcela pozdě. Je však třeba opravdově jednou začít: "Teď je ta příhodná doba, teď je ten den spásy!" (2 Kor 6, 2) - Kolik ztratím jinak denně času! Chci si najít aspoň chvíli volna a pohlédnout na svůj věčný cíl, abych mohl rozumně usměrnit svůj život s Bohem, srovnán s jeho vůlí, prostřednictvím Marie!

Proto se rozhodni: Uč se rozumně myslet.

Modlitba: Maria, vypros mi, abych si vážil daru rozumu, cvičil se ve správném myšlení a rozhodně ho uplatňoval!

4. den: Nedostatek víry.

"Pokrytci! Úkazy na zemi i na obloze umíte posoudit; proč sami od sebe nedocházíte k úsudku, co je správné?" (Luk 12, 56-57)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Lidé mají rozum, ale mnozí v jeho užívání zůstávají jaksi v půli cesty. Nejen významné objevy moderní vědy, ale každodenní zkušenost člověka ukazuje na Stvořitele, na poslední a nejvyšší cíl všeho. Kdo vědomě zavírá oči, je neupřímný sám k sobě i k jiným.

Víra však není jen jakýmsi přívěskem či starožitností, získanou snad po rodičích: víra je uceleným "světovým názorem," který je v souladu se skutečností; otevírá pravý život zde a umožňuje jeho rozvití do věčnosti. Víra je síla. O tom nás ujišťuje sám Spasitel: "Skutečně, říkám vám: Budete-li mít víru ... nic vám nebude nemožné!" (Mat 17,20)

Proto se rozhodni: Pros o milost pravé víry a vzdělávej se ve víře!

Modlitba: Maria, vzore pravé víry, pomoz mi věřit!

5. den: Mravní nevázanost.

"Myslili si o sobě, že jsou mudrci a zatím se z nich stali blázni, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka ... Proto je Bůh nechal klesnout do mravní zkázy, jak po tom toužilo jejich srdce, takže sami hanobili vlastní tělo: zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a nedbali na Stvořitele. Ten ať je veleben na věky!" (Řím. 1, 22-25)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Poněvadž lidé žijí bezmyšlenkovitě, neužívají svého rozumu k poznání Boha a stavějí svou vůli na první místo, odnímá jim Bůh světlo své milosti, takže klesají stále hlouběji. Zneužívají už nejen hmotných věcí okolního světa, ale i toho, co je jim nejbližší: vlastního těla, jež má pokračovat ve stvořitelském díle Božím. "Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy?" (1 Ko. 6, 15) - Předpokladem k řádnému plnění povinností je zachovávat mravní čistotu přiměřeně svému stavu.

Proto se rozhodni: Utíkej před změkčilou smyslností!

Modlitba: Neposkvrněná Boží Rodičko, dej mi poznat plodnost a krásu mravní čistoty a vypros mi sílu, abych dal vždy přednost životu s tebou před nezřízenými žádostmi!

6. den: Nepravá svoboda.

"Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy." (2 Petr 2, 19)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Všude zaznívá volání po svobodě. Jde však bohužel často o svobodu nepravou - získat něco na úkor jiného, jednat nespravedlivě a prohlašovat to za spravedlivé, třeba jen před sebou - zkrátka volnost v konání zla. Zlo však samo o sobě znamená omezení svobody, zúžení obzoru, oslabení vůle, vnitřní neklid až převrácenost pojmů, neštěstí.

Pravá svoboda, hodná člověka, záleží v síle dobrovolně chtít dobré a šlechetné; přináší klid a životní jistotu. "Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá přitom; kdo není jen zapomětlivým posluchačem, ale skutečně podle toho jedná, ten v tomto jednání nalezne svou blaženost." (Jak 1, 25)

Proto se rozhodni: Chtěj jen dobro!

Modlitba: Maria, Zrcadlo spravedlnosti, dej, ať vždy pohledem na tebe naleznu pravou svobodu ve svém jednání!

7. den: Nevděk.

"Děkujte stále Bohu Otci za všechno!" (Ef 5, 20)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Vše dobré, co máme a co jsme, pochází od 'Otce světel' - i toto poznání samo. Jednání proti jeho vůli je nejen nespravedlivé, nýbrž i svrchovaně nevděčné. Nejen že neděkujeme, ale často obracíme Boží dary proti Dárci samotnému, proti ostatním lidem - a nakonec proti sobě.

"Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane!', vejde do nebeského království, nýbrž ten, kdo koná vůli mého nebeského Otce." (Mat 7, 21)

Proto se rozhodni: Buď vděčným!

Modlitba: Maria, Příčino naší radosti, pomoz mi, abych zejména v tísni nenaříkal, nýbrž Bohu děkoval slovy a hlavně skutky!

8. den: Nadutost a domýšlivost.

"Urážejí druhé, jsou nadutí a domýšliví." (Řím 1, 30)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Pyšný žije v sebeklamu: před svými chybami zavírá nebo aspoň přimhuřuje oči, na druhém zase nevidí často nic dobrého. Z vlastní slabosti se šmahem učiní síla, z hříchu skutek mravně nelišný, ne-li dokonce ctnost. Běda tomu, kdo se odváží nazvat věci pravým jménem. Nakonec ani Bůh, svrchované Dobro, nebývá ušetřen kritiky pyšného.

Pokora naproti tomu nemá nic společného s podlézavostí či nekritickým potlačováním sebe sama. Pokorný člověk je pevně zakotven v řádu věcí, váží si hodnot v sobě i v jiných. Svou nedokonalost se nesnaží umenšit falešným namlouváním, ale poctivým každodenním úsilím.

Proto se rozhodni: Správně posuzovat sebe i jiné.

Modlitba: Maria, dej, ať mě pohled na tvůj život naučí pravé pokoře!

9. den: Bezcitnost.

"Jsou bezcitní, nemilosrdní." (Řím 1,31)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Čím více se dáváme ovládat světským smýšlením, tím více podléháme náladovosti: dnes prokážeme někomu malou úsluhu; zítra jsme v podobné situaci podráždění, neochotní. Dnes omlouváme vyloženou špatnost jiného; zítra, nebo snad v příštím okamžiku se pohoršujeme nad maličkostí, která se nás dotkla. Naše pýcha nám vkládá do úst slova, která berou klid a spokojenost druhým, snad našim nejbližším, ale zároveň i nám samým.

Buď opatrný v posuzování druhých; na druhé straně věnuj více pozornosti a kritiky vlastnímu jednání. To můžeš posoudit sám opravdu nejlépe, zatím co u ostatních lidí zůstává často motivace, okolnosti a dokonce i sama mravní hodnota jejich činů pro nás nejasná.

Proto se rozhodni: Buď dobrý!

Modlitba: Maria, pomoz mi, abych dokázal být k sobě přísný, k ostatním lidem ale přívětivý; abych při nutné rozumné opatrnosti ve svém jednání nezapomínal na lásku.

10. den: Závist a škodolibost.

"Anebo je tvé oko závistivé, protože jsem dobrý?" (Mat 20, 15)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Spasitelova slova z podobenství o dělnících na vinici jsou stále aktuální. Dovedeme být blahosklonní k lidem, kteří mají méně nebo méně znamenají než my; běda ale, vyšine-li se někdo nad nás! Tu vidíme hned všechny jeho chyby; ničím se nám nezavděčí, jedině jeho ztráta nás upokojí. S pravým pokojem to nemá ovšem nic společného. Každá neláska rozvrací duševní klid. Jen Bůh -Láska skýtá opravdovou radost tomu, kdo přeje dobré nejen sobě, ale i druhému. "Čiňte tedy všechno to, co chcete, aby vám lidé činili, také vy jim! V tom spočívá smysl celého Zákona i Proroků." (Mat 7, 12)

Proto se rozhodni: Přej jiným dobré, bude přáno i tobě.

Modlitba: Maria, pomoz mi, abych po tvém vzoru prokazoval lidem porozumění a lásku!

11. den: Falešný ohled na lidi.

"Dosti na tom, že jste v minulosti prováděli to, k čemu vás nabádali lidé bez Boha ... Tito se nyní nemohou vynadivit, že již s nimi neběháte k prostopášné hýřivosti. Proto vám nemohou přijít na jméno. Budou však muset skládat počet tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé." (1 Petr 4, 3-5)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Lidé se vrhají bezhlavě do špatností; kdo nejde spolu, je vysmíván, opovrhován, nenáviděn. Málo je těch, kdo se nedali zlákat či zastrašit.

Bohudíky, ještě není pozdě vzepřít se a zlého zanechat. První krok je nejtěžší, ale nebojme se ho udělat: s Boží pomocí přemůžeš falešný ohled na lidi; dobro se ti stane stále snadnější stejně jako i tvůj život. žádný křik zvenčí neporuší tvůj vnitřní klid, pokud k tomu sám nepřivolíš.

Proto se rozhodni: Uvědom si, že falešný ohled na lidi je pravým opakem lásky k druhým.

Modlitba: Maria, vypros mi sílu a odvahu k dobrému životu a dej, abych se nedal zlákat k nepřípustným kompromisům; ke svým protivníkům však, abych zůstal laskavým a prosil Boha, aby i jim dal svou milost a přitáhl je ke svému Srdci.

12. den: Pomíjitelnost světa.

"Svět pomíjí, a s ním i jeho žádost. Kdo však koná to, co chce Bůh, zůstává na věky." (1 Jan 2, 17)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Pohled kupředu, zamyšlení nad naším životem, nad tím, co nás čeká, není útěkem před skutečností. Naopak: to, že jsme, každým dnem blíže věčnosti, znamená zároveň, že i úsilí, jež musíme vynaložit k řádnému plnění svých povinností, k životu s Marií, nepřesahuje naše možnosti. Dobře žít, plnit Boží vůli, je mnohdy těžké, avšak vždy uskutečnitelné a přináší vnitřní radost, pravé uspokojení. Učinit něco zlého nebývá nesnadné. Zlo přináší však neštěstí, které se stává nesnesitelným břemenem.

Bůh ví, co jsme schopni unést. Ke svým přikázáním nabízí i pomoc a ujišťuje nás: "žádné jiné břemeno už na vás nevložím. Jen se držte pevně toho, co máte, dokud nepřijdu!" (Zjev 2, 24-25)

Proto se rozhodni: Mysli při svém jednání na věčnost!

Modlitba: Neposkvrněné srdce Mariino, zachraň mě a povznes k nebi!

2. Šest dní

k poznání a správnému hodnocení
sebe sama.

13. den: Vlastní ubohost.

"Sděl mi, Pane, jaká je mez, jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím svou pomíjivost! Hleď: mým dnům jsi dal délku několika pídí a můj život je před tebou jako nic. Každý člověk trvá jen co dech. Člověk přejde jako pouhý stín: lomozí naprázdno, hromadí, a neví, pro koho." (Žalm 38, 5-7)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Nesmíme důvěřovat světu. I důvěra k nám samým má však své meze, neboť jsme slabí. Sami ze sebe, bez Boží pomoci, jsme neschopni vykonat něco opravdu záslužného. Raději děláme zlo než dobro, a přesto se přeceňujeme. Mnoho, velmi mnoho zla pochází z klamné sebedůvěry, mnoho dobra pak z důvěry v Boha.

Mějme tedy vždy na mysli nejen krátkost svého života, ale počítejme i s vlastní slabostí a ubohostí. Čím lépe se tomu naučíme, tím více budeme hledat oporu a jistotu u Boha a u Prostřednice všech milostí Panny Marie.

Proto se rozhodni: Varuj se klamné sebedůvěry!

Modlitba: Maria, vypros mi hluboké poznání mé ubohosti a dej, abych se zejména v nebezpečí hříchu okamžitě utíkal k tobě!

14. den: Co jsem?

"Kdo jsi ty?" (Jan 1,19)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Svatý Jan Křtitel na tuto otázku odpověděl podle pravdy, i když to nebylo právě lehké. Jak na ni odpovíme my?

1. Jsem tvorem Božím. Sám ze sebe nejsem a nemohu nic.
2. Bohužel nejsem tvorem neporušeným. Dědičný hřích přinesl i pro mne náklonnost ke zlému. Svatý křest mě sice očistil, mé vlastní hříchy mě však stále více vzdalují od Boha.
3. Mé tělo, na kterém si tolik zakládám, je tak křehké. Zatím sice může vykonat mnoho dobrého, ale i spáchat mnoho zla. Brzy, však náš život zde na zemi pomine a s ním i možnost našeho uplatnění. Jakými skutky jsme se zapsali do dějin lidstva? Ukázali jsme se hodnými Boží důvěry? Jak jsme splnili vlastní závazky a oprávněná očekávání jiných?
4. Má duše, stvořená k obrazu Božímu; není však mým přičiněním jen pouhou karikaturou - duchem, ovládaným tělesností?

Proto se rozhodni: Jak ubohá je tvá porušená přirozenost!

Modlitba: Maria, dej mi poznat, jak jsem ubohým bez Boží milosti, bez tvé pomoci!

15. den: Co mohu dělat?

1. Mnoho zlého.

"Poznávám svou nepravost." (Žalm 50, 5)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Po vzoru krále Davida chci nyní i já uvažovat o vlastních poklescích. Prosím Boha o světlo, pak pohlédnu na činy svého života: kolik jich vidím dobrých, jak mnoho zlých a jak všechno asi vidí Bůh?

Abych lépe pochopil závažnost svých poklesků, chci nyní uvážit:

1. Jejich velikost: Každý hřích je urážkou Boží zejména hřích těžký - vědomé a dobrovolné přestoupení Božího příkazu v důležité věci. Čemu jsme to dali přednost před naším nebeským Otcem!
2. Jejich počet: Dovedeš jej odhadnout? Namlouváš si snad, že "to nic není." Před Bohem uvidíš všechno v pravém světle, pak však nelze již nic napravit. Chceš dále rozmnožovat počet svých hříchů?
3. Jejich opakování: Ač mně Bůh odpustil, vypudil jsem jej opět a znovu ze své duše. Na čí straně pak stojím?

Proto se rozhodni: Chtěj napravit svůj život; Bůh ti pomůže!

Modlitba: Ó Maria, vypros mi pravou lítost a milost setrvání v dobrém!

16. den: Co mohu dělat?

2. Málo dobrého.

"Beze mne nemůžete nic činit." (Jan 15, 5)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Sami ze sebe nemůžemevarovat se zlého - bez Boží pomoci není člověk schopen žít bez hříchu, anidělat dobré - bez Boží milosti nemůže člověk zamýšlet a dělat dobré, záslužné skutky, nemůže se modlit, věřit, doufat, milovat Boha a prokazovat nezištnou lásku lidem.

Proto se rozhodni: Uznej svou neschopnost bez Boží pomoci.

Modlitba: Maria, Matko Božské milosti, vypros mi Boží pomoc k bezúhonnému životu!

17. den: Co mám?

"Jsem zubožený chudák: Bože, pomoz mi! Tys mým stálým pomocníkem, mým osvoboditelem!" (Žalm 69, 6)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Bůh je vždy ochoten přispět nám na pomoc. Často mu v tom však překážíme, někdy dokonce jeho pomoc odmítáme. Uvaž jen nyní, co jsi doposud vykonal, své dobré činy:

1. Je jich málo. Snad máš více zlých myšlenek, slov a skutků než dobrých.
2. Jsou plné chyb. Hodnota toho dobrého, co jsme v životě vykonali, je navíc problematická: při práci jsme náladoví, při modlitbě roztržití, při konání dobrého ješitní, žádostiví lidské chvály.

Proto se rozhodni: Pros o poznání sebe v pravém světle.

Modlitba: Maria, dej, ať poznám svou vnitřní chudobu, a pomoz mi k trvalé nápravě života!

18. den: K čemu jsem na světě?

"Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mat 5, 48)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Ač je má přirozenost porušena a jsem plný ubohosti, povolal mě Bůh k vznešenému cíli. "Bezmocného pozve-dá z prachu." (Žalm 112, 7) Můj cíl:

1. Všeobecný: láska k Bohu a k lidem, jak nám ji ukázal Božský Spasitel. Bůh má být cílem našeho života zde a zároveň cílem i odměnou po smrti.
2. Zvláštní: úměrný mým schopnostem a mému postave-ní. Kdo více obdržel, od toho se také více očekává. "Slož účty ze své správy!" (Luk 16, 2)

Proto se rozhodni: Plň dobře vlastní povinnosti!

Modlitba: Maria, dej mi poznat, co Bůh ode mne žádá, a pomoz mi, abych ve svém životě vyplnil Boží vůli a dosáhl svého cíle. Dej, ať mám vždy na mysli, zejména, připadá-li mi to všechno příliš těžké, že mé jednání má vliv i na společnost, v níž žiji a za jejíž osud jsem spoluodpovědný.

3. Šest dní

aby ses naučil
znát Pannu Marii
a důvěřovat jí.

19. den: Zdrávas Maria!

"Anděl k ní vešel a řekl: Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" (Luk 1,28)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Trojjediný Bůh zdraví ústy anděla Pannu Marii, která byla od prvopočátku plná milosti a žila plně tak, jak se na člověka sluší. Co nedokázali první lidé, to uskutečnila Maria v nekonečně vyšší míře. "Byla ponořena v Boha, ale nezanedbávala svou práci a povinnosti lásky k ostatním lidem," píše svatý Alfons. Bůh ji vyvolil k nejvyšší důstojnosti, jíž je člověk schopen. Stát se matkou však není nikdy lehké a mít Boha za syna neznamenalo, že bude Maria obtíží ušetřena: Josef chce zrušit zasnoubení; sobečtí lidé odhánějí Matku Boží, vyčerpanou dlouhou cestou, večer od svých dveří, takže je nucena porodit ve stáji; pak útěk do Egypta a celá řada těžkostí, z nichž je v Písmu svatém jen zlomek, až po potupnou smrt Syna jako zločince na kříži. Co z toho všeho Bůh Panně Marii v okamžiku Zvěstování zjevil, nevíme. Její souhlas však nebyl ukvapeným uchopením nabízené důstojnosti, nýbrž logickým důsledkem jejího dosavadního života, v němž Bohunic neodmítla. Bůh jí proto svěřil sám sebe a dal jí také svou pomoc, aby to, co na sebe z Boží vůle vzala, také mohla unést.

Proto se rozhodni: Plň po příkladu Panny Marie Boží vůli ve svém životě!

Modlitba: Maria, dovol, ať i já se připojím a děkuji s tebou Bohu za nekonečné milosti, jež ti udělil; vypros mi zároveň milost, abych po tvém vzoru Bohu nic neodmítl.

20. den: Neposkvrněná Panna.

"Celá jsi krásná, není na tobě poskvrny!" (Velepíseň 4, 7)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Dobro a zlo se spolu nesnesou. Bůh nepřipustil, aby Matka jeho Syna byla poskvrněna dědičným hříchem. Maria nebyla ani na okamžik otrokyní ďábla: byla a je důstojnou Matkou Boží. Byla jí udělena všechna plnost milosti, jakou je tvor vůbec schopen přijmout. "Milost posvětila nejen Mariinu duši, nýbrž i její tělo, aby jím mohla později odít věčné Slovo," píše svatý Tomáš Akvinský. - Víru v Neposkvrněné početí hlásali přední teologové všech dob. Za článek víry bylo Neposkvrněné početí Panny Marie prohlášeno roku 1854. O čtyři léta později se Maria sama představuje takto v Lurdech malé pasačce Bernadettě: "Já jsem Neposkvrněné Početí!"

Proto se rozhodni: Vzývejme často Neposkvrněnou Pannu, zvláště v nebezpečí hříchu.

Modlitba: Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu, pros za nás!

21. den: Všechno skrze Pannu Marii, Prostřednici všech milostí!

"Udělejte všechno, co vám řekne." (Jan 2, 5)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Ježíš se narodil z Marie Panny a zůstal i jejím poslušným Synem. Na její popud učinil první známý zázrak v Káně. Sám neměl ještě v úmyslu veřejně vystoupit – "ještě nepřišla má hodina" (Jan 2, 4), neodolal však Mariinu přání, vyslovenému z lásky k chudým hostitelům.

"Maria za nás prosit neustane," praví slova známé písně. To ovšem neznamená, že máme prosby "přenechat Marii" a sami modlitbu zanedbávat či dokonce hřešit. Mariina slova, uvedená v záhlaví dnešní úvahy platí plně i pro nás. Udělejme všechno, co nám říká Ježíš. Udělejme vše pro to, abychom splnili jeho vůli! Maria nás k tomu nejen vyzývá, ale zároveň, nabízí i svou pomoc.

Proto se rozhodni: Všechno skrze Pannu Marii!

Modlitba: Maria, pomoz mi tak se modlit, pracovat a snášet všechny obtíže, abych tím připravil Bohu čest, tobě radost, sobě i jiným duševní klid a požehnání.

22. den: Všechno s Pannou Marií, vzorem a pravým naplněním ctností.

"Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." (Luk 1, 38)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Eva hříchem všechno zkazila; Maria svou ctností, souhlasem s vůlí Boží, všechno napravila. Byla spojena s Ježíšem, když nám zasloužil všechny milosti; skrze ni je Bůh nyní rozděluje.

Prosíš-li Marii, zprostředkuje ti potřebnou milost. Musíš však také s obdrženou milostí spolupůsobit. To ti usnadní sama Matka Boží svým příkladem. Nenechala žádnou milost, žádný dar od Boha nevyužit. Proto postupovala stále výše, až k důstojnosti Matky Božího Syna.

Proto se rozhodni: Všechno s Pannou Marií, s Marií k Ježíši!

Modlitba: Maria, dej, ať následuji tvůj příklad a nauč mě sloužit Bohu celým, nerozděleným srdcem!

23. den: Vše v Panně Marii, naší Matce.

"To je tvá matka!" (Jan 19, 27)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Boží lásce nestačilo, že se nám Ježíš sám dává v Eucharistii: před svou smrtí, když visel na kříži, zanechává nám i to nejdražší, co má - svou Matku. Ona nám má zprostředkovat život v Bohu, my se smíme zvát jejími dětmi. K tomu je třeba, abychom se jí podobali i čistotou duše, žili v posvěcující milosti Boží, aspoň bez těžkého hříchu. Tehdy teprve jsme vskutku dětmi Mariinými a žijeme život, důstojný člověka a křesťana. Prosme s důvěrou naši nebeskou Matku, aby nám pomohla správně žít, aby tak den ze dne vzrůstala naše láska k Bohu a k lidem.

Proto se rozhodni: Chci všechno dělat v Panně Marii!

Modlitba: Maria, poděkuj za mne Ježíši, že tě smím zvát svou Matkou jako On, a pomoz mi, abych jej také v každodenním životě následoval.

24. den: Všechno pro Pannu Marii, Matku Boží.

"Požehnaný plod života tvého Ježíš."

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Uprostřed modlitby "Zdrávas Maria" je jmenován Ježíš. On je vrcholem Mariiny důstojnosti a zároveň i cílem pravé pobožnosti k ní:

1. Vtělení Božího Syna je vrcholným dílem Boha, vykonaným v Marii. Všechna čestná označení Panny Marie jsou v souvislosti s tím, že je Matkou Boží. Kristovo narození není koncem, nýbrž začátkem Mariiny úlohy, která stejně jako úloha jejího Syna zahrnuje všechny lidi. Svatý Ludvík Maria Grignion začíná svou knihu o pravé pobožnosti k Panně Marii slovy: "Skrze přesvatou Pannu Marii přišel Ježíš na svět a skrze ni má také na světě vládnout."
2. Bůh je naším posledním cílem. Abychom ho dosáhli, musí náš život k němu neustále směřovat. Zde je nám opět sám Ježíš nejlepším příkladem. Svatý Ludvík píše: "Ježíš Kristus vzdal Bohu Otci více slávy poddaností své Matce po třicet let, než kdyby obrátil celou zemi největšími zázraky. Jak tedy vznešeně oslavujeme Boha, když se podrobujeme Marii podle vzoru Ježíše Krista, našeho jediného vzoru, abychom se mu zalíbili!"

Proto se rozhodni: Všechno pro Pannu Marii, všechno pro Boha!

Modlitba: Maria, dej, ať pochopím, že skrze tebe mohu nejsnáze dospět k Ježíši!

4. Šest dní

aby ses naučil
znát a milovat
Pána Ježíše.

25. den: Ježíš náš pravý Spasitel, Syn Panny Marie.

"Maria, z níž se narodil Ježíš Kristus." (Mat 1, 16)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Nyní jsme ve svých úvahách dospěli až k Ježíši. Pohleďme na něj! Je to člověk jako my a zároveň Bůh; sám na sobě zakusil křehkost tvora, jsa Stvořitelem. Z každého jeho činu volá k nám jeho láska v nám sotva pochopitelné míře. Je to láska účinná, dávající život, neboť Ježíš neváhá svůj vlastní pozemský život za nás obětovat. Je 'Beránkem, který neotevřel svá ústa'; na druhé straně se však Ježíš utrpení pasivně nepoddává ani ho nevyhledává. Brání se nespravedlivým nařčením, statečně odpovídá svým odpůrcům při inscenovaném "soudu," kde i sám soudce si myje ruce. Kolikrát jen skutečným zázrakem si zachraňuje život před lidskou zlobou; vzpomeňme jen na událost, kdy uniká před kamenováním rozvášněných předáků vlastního národa. (Jan 8, 59)

Ježíšův život i jeho zázraky ukazují na moc lásky, která vítězí zákonitě nad zlobou a nakonec i nad smrtí. "Smrtí přemohl smrt," zpívá Východní liturgie. Svým oslaveným tělem a nejdražší krví - Eucharistií - přemůže Ježíš i v nás smrt hříchu a přivede nás k sobě, dáme-li se jen od něho vést.

Proto se rozhodni: Pohleď na Ježíše vzor dokonalého člověka!

Modlitba: Maria, tvá láska oděla Ježíše Boha tělem. Dej, ať tuto lásku ocením a přijímám Ježíše co nejčastěji a hodně do svého srdce!

26. den: Ježíš - Syn Boží.

"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." (Jan 1, 14)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Druhá božská osoba, Bůh Syn, 'věčné Slovo, vycházející od Otce', bere na sebe člověčenství a stává se naším bratrem. Ďábel přinesl na svět porušení přirozeného řádu, a tím porobu, rozvrat. Pán Ježíš nám přináší návrat k přirozenosti a s ní vnitřní svobodu, klid a štěstí. Lidé byli svědky Ježíšova působení a říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět," tedy Vykupitel lidstva (Jan 6, 14). Bůh při křtu Páně prohlašuje: "Toto je můj milovaný Syn." (Mat 3, 17). A co říká Spasitel sám? "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh přece poslal svého Syna na svět ne proto, aby svět odsoudil, nýbrž aby svět byl skrze něj spasen." (Jan 3, 16-17)

Ani Kristus však nemůže nikoho spasit proti jeho vůli. "Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, přichází ke světlu, aby se projevilo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." (Jan 3, 19-21)

Proto se rozhodni: Chci jednat vždy tak, aby mé skutky obstály před zrakem Božího Syna.

Modlitba: Maria, veď mě stále blíže k Božímu Synu a dej, ať jeho světlo prozařuje stále více můj život!

27. den: Všechno skrze Ježíše, našeho Vykupitele!

"Vždyť Bůh to byl, který se pro Kristovy zásluhy smířil se světem." (2 Kor. 5, 19)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Když Ježíš. v sobě spojil přirozenost Boha a člověka, byl podivuhodně uzpůsoben smířit Boha s hříšným lidstvem.

Hřích prvních lidí byl svým způsobem závážnější než hříchy, které ho následovaly; ne tak z hlediska povahy samotného skutku, ale vzhledem ke zcela jinému duševnímu obzoru a schopnostem našich prarodičů, které můžeme s našimi nynějšími, omezenými schopnostmi jen těžko srovnat.

Co první člověk byl a znamenal, a co hříchem ztratil, můžeme jen tušit. Z Písma svatého víme, že mu byla podrobena příroda, a to nejen zvířata, jak se leckdy maluje 'ráj'. Člověk ovládal dokonale i vlastní tělo: neznal bolest, nemoc, dokonce ani smrt. Bezprostředním důvodem toho bylo, že lidská duše a její schopnosti docházely v těle prvních lidí svého dokonalého uplatnění. Hřích byl za těchto okolností těžko myslitelný, nikoli však naprosto nemožný. Poznání andělů bylo přece daleko dokonalejší a přece i mnozí z nich zhřešili.

Společným jmenovatelem hříchu padlých andělů a prvních lidí byla pýcha. "Budete jako Bůh!" - Čím dokonalejší bylo poznání, tím těžší byly i následky hříchu. Bůh však ve své dobrotě hned v ráji slibuje Vykupitele.

Ježíš, stav se člověkem skrze Marii, smířil tajemným způsobem svým životem a svou obětí na kříži lidstvo s Bohem, neboť jen Bůh sám byl schopen přinést dokonalé zadostiučinění. Otevírá nám nejen cestu k sobě, ale dává se nám dokonce sám za pokrm v Eucharistii: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ skrze Otce, tak i ten, kdo mne požívá, bude živ skrze mne." (Jan 6, 56-57). To, čeho člověk nikdy vlastními silami nemohl dosáhnout, co chtěl z ďáblova návodu proti vůli Stvořitele uchvátit, podává mu nyní Boží láska sama. Nekonečnou propast, dělící lidské "nic" od věčného Boha, mohl překlenout opět jen Bůh. Jaká má být na to naše odpověď?

Proto se rozhodni: Děkuj Kristu za své vykoupení, především svým životem!

Modlitba: Maria, vypros i mně život skrze Ježíše a pomoz mi, ať jej nikdy hříchem neztratím!

28. den: Vše s Ježíšem Kristem Králem.

"Hleďte: váš král!" (Jan 19, 14)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

"Ano, jsem králem!" řekl Ježíš Pilátovi. "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." (Jan 18, 37)

Boží zákony nám ukazují cestu k pravdě. Nejsou žádným systémem hledícím omezit náš svobodný rozlet, nýbrž vyplývají ze samé povahy věci. Jak asi dopadne automobilista, který nedbá dopravních značek a nedá si vzít možnost jet bezohledně dál, proti zákazu, třebas i přes železniční přejezd? - Bůh nám svými přikázáními umožňuje život zde i po smrti. Náš slabý zrak nedohlédne často za červené světlo příkazu, ale právě proto je ono tady. Bůh náš Stvořitel a Původce všech věcí ví sám nejlépe, čeho je nám třeba.

Bůh zákony nejen vydal, ale v Kristu nám zasloužil i sílu, potřebnou k jejich zachovávání a nejenom to: sám se jim za svého pozemského života plně podrobil. "Dal jsem vám příklad!" říká nám Kristus sám (Jan 13, 15). A poslyšme sv. Pavla, co píše o Pánu Ježíši: "Ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešenosti ... Stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk. Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži." (Filip 2, 6-8)

Hleď: tvůj Král! Nejtěžší vzal na sebe; tobě nechal jen to málo, co sám uneseš, a je stále ochoten ti pomoci. Co na to odpovíš?

Kristus tě zve: "Následuj mne!" (Jan 21, 22) Poslechneš-li ho, nenechává tě na pochybách o tvém osudu: "Kde jsem já, tam bude i můj služebník." (Jan 12, 26)

Proto se rozhodni: Následuj Krista!

Modlitba: Maria, veď mě v každodenním následování Krista a pomoz mi, když umdlévám!

29. den: Všechno v Ježíši, hlavě Církve.

"Kristus je hlavou Církve." (Efes. 5; 23)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

"Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti." (Jan 15, 5). Boží láska proudí do otevřených lidských srdcí jako míza, která dává život. Viditelné společenství křesťanů zde na zemi tvoří Církev. Jelikož setrvat ve spojení s Kristem proti všem nástrahám vyžaduje úsilí, boje proti vlastním hříšným náklonnostem a pevný postoj v životních situacích, mluví se v této souvislosti o "Církvi bojující," na rozdíl od "Církve vítězné" - oslavených duší v nebi, a "Církve trpící" - duší v očistci.

Církev ve všech svých formách tvoří tajuplné tělo, jehož hlavou je sám Kristus a jehož členové jsou spojeni nejen s ním, ale jeho prostřednictvím i spolu navzájem - 'společenství svatých'. Duší tohoto těla, k němuž se Církev přirovnává, je Duch svatý, Bůh, jenž nás oživuje posvěcující milostí.

Kdo žije bez těžkého hříchu, v posvěcující milosti Boží, žije v Pánu Ježíši. "Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten přináší mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete nic činit." (Jan 15, 5). Těžkým hříchem ztrácíme milost i společenství s Kristem, jsme mrtvými údy, uschlými ratolestmi. Stane-li se nám to neštěstí, pak co nejrychleji spěchejme k Ježíši, litujme, slibme nápravu a přijetí svátosti smíření a stůjme pak ještě pevněji! K tomu nám kromě vlastního poctivého úsilí pomohou svaté svátosti, zejména sám eucharistický Kristus, a samozřejmě modlitba a řádné plnění povinností, konání dobra. Všeho toho pak dosáhneme mnohem snáze ve spojení s Marií Matkou Církve.

Proto se rozhodni: Zůstat vždy spojen s Kristem.

Modlitba: Maria, pomoz mi, abych hojně čerpal z pokladů, které mi Kristus skrze Církev nabízí, a vypros mi sílu, abych také podle toho žil a tak dával dobrý příklad, zejména těm, kteří Krista a tebe neznají a o Církvi mají zkreslené představy.

30. den: Všechno pro Ježíše, jenž se zcela obětoval za nás.

"Více je třeba poslouchat Boha než lidí. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na kříž a zabili. Bůh ho však povýšil po své pravici jako vládce a Spasitele, aby umožnil Izraeli změnu smýšlení a odpuštění hříchů." (Skut 5, 29-31)

Pomodli se: Zdrávas Maria.

Petrova odpověď židovskému veleknězi platí i nám. My jsme svými hříchy dohnali Krista na kříž; na nás je nyní, abychom změnili své smýšlení a vytrvali na cestě s Ježíšem přes odpor změkčilého těla, hříšného světa a pekelného svůdce. "Více je třeba poslouchat Boha než lidí!" to znamená i dát přednost Bohu před vlastní vůlí. "Ne má, nýbrž tvá vůle se staň!" (Luk 22, 42)

Zítra se máme zasvětit Ježíši Kristu skrze Pannu Marii. Děkujme za tuto velikou, zcela nezaslouženou milost. Jsme na konci naší přípravy; má pro nás nyní začít nový život s Marií. Na nás samých záleží, kam v něm dospějeme.

Navykli jsme si na každodenní úvahu; setrvejme v tom i nadále. Kéž neuplyne jediný den bez aspoň kratičkého zamyšlení, spojeného s rozmluvou s Bohem vnitřní modlitbou! Nepřeberný pramen k tomu máme v Písmu svatém. Není třeba číst mnoho: stačí jedna, dvě věty, které s pomocí Boží a Panny Marie důkladněji promyslíme a vyvodíme z toho praktické závěry pro svůj život.

Znovu je nutno zdůraznit, že vše, co bylo řečeno, i sama pravá pobožnost k Panně Marii, má být jen prostředkem k tomu, aby náš život přinesl co nejbohatší ovoce nejen nám, ale i našim spolubližním; má napomáhat k lepšímu plnění našich denních povinností, nikoli snad od nich odvádět. S Marií to jde opravdu lépe, i když se nám někdy zdá, že to, co nám život přináší, přesahuje snad naše lidské síly. O tom svědčí nejen svatý Ludvík Maria Grignion, ale všichni praví ctitelé mariánští. Vzpomeňme třebas jen na hrdinství slabého a nemocného kněze, Poláka Maxmiliána M. Kolbe, povýšeného do seznamu svatých, který se v nacistickém koncentráku obětuje za prostého spoluvězně, otce rodiny, a nezapomeňme přitom, že tento čin byl jen logickým pokračováním jeho odpovědného každodenního života, žitého pro dobro bližních s Marií. Svatý Maxmilián, duchovní syn sv. Františka, byl horlivým šiřitelem mariánské úcty; jím založené hnutí 'rytířů Neposkvrněné' je činné v mnoha zemích světa.

"Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým!" (Jan 13, 35). K tomu nám Kristus nabízí svou stálou pomoc a dodává nám důvěry: "Toto jsem k vám mluvil, abyste ve mně měli pokoj. Na světě budete mít soužení; ale důvěřujte: Já jsem vítěz nad světem!" (Jan 16, 33)

Proto se rozhodni: Skrze Marii k Ježíši nejen sám, ale chci vzít co nejvíce lidí s sebou!

Modlitba: Maria, dej, ať můj život skrze Tebe přinese co nejvíce dobrého, a přitáhni nás všechny k sobě!

31. den: Zasvěcení.

Prožij dnešní den ve zvláštní usebranosti a děkuj Bohu stále za milosti, které ti udělil. Zřekni se podle vlastní možnosti nějakého dovoleného dobra a přines to Bohu jako oběť. Jdi, pokud můžeš, na mši svatou, přijmi svátostného Krista a zasvěť se mu zcela skrze Marii!

Zasvěcení sebe Ježíši Kristu, vtělené Moudrosti, rukama Panny Marie (podle sv. Ludvíka M. Grigniona)

Věčná a vtělená Moudrosti, nejmilejší a klanění nejhodnější Ježíši: pravý Bože a pravý člověče, jednorozený Synu věčného Otce a Marie, vždy Panny! Skláním se cele před Tebou, dlícím v hlubinách života tvého Otce po celou věčnost a v panenském životě Marie, tvé nejdůstojnější Matky od počátku tvého Vtělení.

Děkuji ti, že ses tak hluboce ponížil a vzal na sebe omezení pouhého tvora, abys mě vytrhl z krutého otroctví ďáblova. Chválím a oslavuji tě, že ses ve všem podrobil Marii, své svaté Matce, abys mně skrze ni umožnil stálou věrnost tobě. Já jsem byl však nevděčný a nevěrný: nesplnil jsem vznešený závazek křestních slibů a neplnil jsem své povinnosti. Nezasluhuji si být nazýván tvým bratrem ani tvým služebníkem; a poněvadž sám nemám nic, co by nezasloužilo tvé odmítnutí a hněv, neodvažuji se přijít sám k tvé nejsvětější a nejvznešenější Velebnosti. Proto se obracím k tvé přesvaté Matce, kterou jsi mi sám dal za Matku a Prostřednici u tebe, a doufám, že s její pomocí dosáhnu upřímné lítosti a odpuštění svých hříchů, získám pravou moudrost a bude mi zachována.

Pozdravuji tě tedy, neposkvrněná Panno Maria, ty živý příbytku Boha, v němž věčná Moudrost, tam přebývající, chce být uctívána od andělů i od lidí! Pozdravuji tě, Královno nebes a země, jejíž vládě jsou podrobeni všichni tvorové. Pozdravuji tě, bezpečné Útočiště hříšníků, jež nikomu neodpírá milosrdenství: vyplň moji touhu po božské Moudrosti a přijmi mé sliby a nabídky, jež se ti ve své ubohosti osměluji přednést.

Já (N.N.), bezohledný posud ve své hříšnosti, obnovuji dnes před tebou svůj křestní slib: Navždy se odříkám zlého ducha se vší jeho pýchou a skutky a odevzdávám se úplně Ježíši Kristu, vtělené Moudrosti, abych ho následoval a po všechny dny svého života za ním nesl kříž svých povinností. Abych mu byl věrnější než dosud, volím si nyní tebe, Maria, před zraky celého nebe za svou Matku a Paní. Na znamení své oddanosti ti odevzdávám a zasvěcuji své tělo a svou duši, své schopnosti a vůbec všechno, co mám. Přenechávám ti i hodnotu svých dobrých činů dosud vykonaných i těch, které kdy budu moci vykonat, a dávám ti plné právo a plnou moc nad sebou i nad vším, co mi náleží, abys se svěřeným naložila podle svého uvážení, lépe, než bych kdy sám dovedl, k větší slávě Boží nyní i na věky.

Nejdobrotivější Panno, přijmi tuto nepatrnou oběť mého odevzdání, kterou ti přináším ve spojení s poslušností, jíž se věčná Moudrost podrobila tvému mateřství; v uznání moci, kterou vy oba - Ježíš a ty - máte nade mnou, nepatrným tvorem a přitom takovým hříšníkem; zároveň i na poděkování za všechny milosti a přednosti, jimiž tě obdařila nejsvětější Trojice.

Jsem pevně rozhodnut, že v duchu pravé oddanosti k tobě chci od nynějška vždy ve svém jednání mít na zřeteli tvou čest a ve všem náležet tobě.

Matko milosrdenství, pomoz mi, abych dospěl k pravé moudrosti, kterou poskytuje jen Bůh! Přijmi mě proto mezi ty, jež miluješ, učíš, vedeš, živíš a ochraňuješ jako své děti, tebe poslušné.

Matko podivuhodná, přednes svému milému Synu mou vůli, být navždy poslušným tebe, aby mě za tvé pomoci přijal k sobě, jako mě i za tvé spolupráce vykoupil.

Matko milosrdenství, pomoz mi, abych dospěl k pravé moudrosti, kterou poskytuje jen Bůh! Přijmi mě proto mezi ty, jež miluješ, učíš, vedeš, živíš a ochraňuješ jako své děti, tebe poslušné.

Panno věrná, dej, ať se stanu ve všem tak dokonalým učedníkem vtělené Moudrosti - tvého Syna Ježíše Krista a ať jej věrně následuji, v úplném souhlase s jeho vůlí, abych na tvou přímluvu a podle tvého příkladu dosáhl 'plnosti jeho věku' na zemi a podílu na jeho slávě v nebi.
Amen.

Denní obnova zasvěcení (sv. Ludvík M. Grignion):

Celý jsem tvůj a všechno, co mám, je tvé, můj nejmilejší Ježíši, skrze Marii, tvou přesvatou Matku!

Krátká modlitba o lásku k Panně Marii (sv. Ludvík M. Grignion):

Dobrý Ježíši, prosím tě pro onu lásku, kterou miluješ svou Matku: uděl mi, abych i já ji opravdově miloval(-a), jako ty sám ji opravdově miluješ a jako si přeješ, aby byla milována!

Veni Creator Spiritus

Přijď, Tvůrce, Duchu Svatý, k nám,
a navštiv myslí našich chrám,
z výsosti nebes zavítej,
do duší nám svou milost vlej.

Tys Utěšitel právem zván,
tys dar, jenž Bohem věčným dán,
zdroj živý, láskyplný dech,
tys posvěcení myslí všech.

Tys sedmi darů studnice,
prst Otcovy jsi pravice,
tys Bohem přislíbený host,
ty dáváš ústům výmluvnost.

Rač světlo v mysli rozžehnout,
vlij do srdcí nám lásky proud,
našeho těla slabosti
zhoj silou svojí milosti.

Dál nepřítele zapuzuj
a duši pokoj uděluj,
ať vždycky pod vedením tvým
vyhnem se vlivům škodlivým.

Nauč nás Boha Otce znát
a Syna jeho milovat
a v tebe, Duchu svatý, zas
důvěřovati v každý čas.
Amen.

(Kancionál č. 423)

Ave Maris Stela

Zdrávas, hvězdo moří,
živitelko Boží,
ustavičná Panno,
blahá nebes bráno!

"Ave" Tobě pěla
ústa Gabriela:
mír nám vlej, když jméno
Eva zpět je čteno.

Rozvaž pouta viny,
slepoty vzdal stíny,
zbav nás všeho zlého,
zdroj buď dobra všeho.

Ukaž nám, žes Matka:
prosba Tvá je sladká
sluchu syna Tvého,
pro nás zrozeného.

Panno požehnaná,
milostí jsi schrána:
změň nás v prosté viny,
v tiché, čisté syny!

Dopřej nám žit čistě,
ať kráčíme jistě
k Tobě do Tvé říše
patřit na Ježíše.

Ctěme Boha Otce,
chvalme Boha Syna,
slavme Boha Ducha:
Třem buď pocta jedna.
Amen.

Magnificatanima mea Dominum

  Velebí
  má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
  neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.
Od této chvíle mě budou blahoslavit
  všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.
  Jeho jméno je svaté.
A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení
k těm, kdo se ho bojí.
  Mocně zasáhl svým ramenem,
  rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Mocné sesadil z trůnů
  a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi
  a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele,
  pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil naším předkům,
  Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
Sláva Otci i Synu
  i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky
  a na věky věků.
Amen.

Jak oslepit Satana

Můj nejmilejší Ježíši.
Ať se naše ruce spojí v jednotě.
Ať naše srdce bijí současně.
Ať naše duše jsou v harmonii.
Ať se naše myšlenky sjednotí.
Ať se naše uši společně ponoří do ticha.
Ať naše pohledy hluboce pronikají jeden druhého.
Ať se naše ústa sjednotí v modlitbě,
abychom dosáhli slitování Nebeského Otce.

Modlitba maďarské mystičky Alžběty Kindelmanové

Příprava na Varování

O můj Ježíši, Ty jsi světlo Země. Ty jsi oheň, který se dotýká všech duší. Tvoje milosrdenství a Tvá láska neznají hranice. I když nejsme hodni Tvé oběti na kříži, jsme si vědomi Tvé lásky, která je větší než láska, kterou my Tě milujeme. Pane, prosíme Tě o dar pokory, abychom si zasloužili Tvé nové království. Naplň nás Duchem svatým, abychom kráčeli vpřed a vedli Tvou armádu k hlásání Tvého pravdivého svatého slova a připravili naše bratry a sestry na Tvůj druhý příchod na zemi. Uctíváme Tě, chválíme Tě, odevzdáváme Ti sebe samé, naše bolesti a utrpení jako dar Tobě za záchranu duší. Milujeme Tě Ježíši, smiluj se nad všemi svými bloudícími dětmi.

Modlitba exorcisty Michella Rodrigua z Kanady